Vyhnání kupců z chrámového nádvoří
texty: Exodus 20,1-17; 1. Korintským 1,18-25; Jan 2,13-22
písně: 86, 77
Bratři, sestry, pokoj vám!
Dnes se setkáváme s Ježíšem, který přichází do chrámu a který se vypořádává s kupčíky. Tento obraz je dost známý a rozšířený. Kdekdo jím dokazuje, že Ježíš byl „taky jenom“ člověk. Vlastně se na této zvěsti často poukazuje, jak přicházející Kristus vyhání a téměř až odsuzuje každého, kdo špiní dům Boží. Tento obraz rozlíceného Spasitele, který nemilosrdně bortí stánky kupců, jakoby líbivě ospravedlňuje, že nový Kristův lid může a má se ujmout podobných důtek a zuřivě vyhánět každého, kdo by zdánlivě z domu Božího dělal ale tržiště. Má sklon opět člověka zbavovat moudrosti a nechat jej, ať vidí černobíle. Může být též ospravedlněním kruté církve, která spatřuje své poslání právě ve svém démonickém čištění skrznaskrz hříchem prolezlého světa, který je přeci tím předchrámovím. Není však to démonické v člověku (i církvi) tím, co se Kristus usiluje vyvrátit? Není snad zlehčování jeho Slova, jeho evangelia, popření boží i lidské moudrosti a hledání snadných cest tím, co se příchodem Syna člověka má nadobro vymýtit?
Pohleďme seriózníma očima na to, co se vlastně stalo. V chrámové službě, v té staré církvi, bylo užívání peněz nezbytné. Ale užívání římských mincí, na nichž byl zobrazen doslova zbožňovaný císař, bylo pro lid staré smlouvy nemyslitelné. Proto byly tyto pohanské mince v předchrámoví vyměňovány za peníze, které byly pro účely chrámového kultu čisté. Za tyto mince pak zbožní židé mohli plnit nařízení Zákona, totiž vyplácet prvorozeného anebo zakoupit pro chrámovou oběť dobytče. Ježíš pak sám, pohleďme do textu evangelia, udělal z provazů bič, to aby jím obětní dobytek mohl vyhnat. A všechny z chrámu vyhnal, ale nikoli nezbytně tím bičem anebo hrubým násilím. Směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel, ale násilí proti směnárníkům také použít nemusel. A prodavačům holubů poručil. Ale kde bereme jistotu, že k nim s hrubostí a násilím zakročil? Všichni tito vyhnaní dělali pouze to, co bylo pro provoz chrámového kultu nezbytné. Docela dobře byli sami zbožní, nemuseli své počínání dělat jen pro své obohacení. Zkrátka dělali jen to, co sami považovali za nejlepší možné – i v Božích očích.
Co tedy Jan chce tímto obrazem sdělit?
Ježíš přichází a zasahuje do kompetencí chrámové velerady. Ukazuje, že staré židovské náboženství neplní svůj účel. Ono není tím, co Bůh požaduje. Je pomýlené. Nikdo z předáků církve, velmožů a učenců té doby dosud nechápe, oč kráčí. Příchod Ježíše do předchrámoví ukazuje k tomu, že v nádvoří Božího království už je Syn Boží. Už je tu, u našich bran. Je již zde, s ním jeho panství, ale my jej nevidíme a nepoznáváme. „Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.“ (Žalm 69,9.10)
Přichází Kristus. Odevzdejte, co je Boží, Bohu. Přichází Kristus a jeho boj o čistotu chrámu je bojem o čistotu člověka. Boj, který Ježíš Kristus svádí, vede jej až na smrt.
A co my? Ptáme se také: „Dokaž!“? Žijeme s evangeliem? Žijeme s Kristem? Anebo se spokojujeme s namátkovými řešeními, ospravedlňujeme naše hříšné jednání třebas i s pomocí Písma? Říkáme si křesťané, ale v okamžik, kterému tak zcela nerozumíme, chceme také důkazy Boží přítomnosti? A přitom ve skrytu duše víme, že jen nevíra si žádá znamení. Jen nevíra čeká a čeká, až se zázračně pohne kříž v zapadlé kapli nějaké vesnice, anebo až se v „tajných knihovnách Vatikánu“ najde něco průkazného.
Ježíš říká: „NE!“ Chcete důkaz, ale to je vaše marnost. Nevidíte, co je zjevné. Neslyšíte volání. Sami brzy uvidíte, již je tady, ale vbrzku se vám zjeví zcela. Nový věk tvého života přichází, člověče! Brzy mezi námi stane ten Vzkříšený, v chrámu každého jednotlivého srdce, v tomto světě. Pak bude vše proměněno, to už se nebudeš mít kdy ptát po důkazech a znamení. Teď to třeba nechápeš, je to pro tebe bláznovství. Jsi člověk pragmatický, říkáš si realista, taková proměna vzkříšení a oslavení je ti kámenem úrazu. Ale přijmeš-li pozvání Boha do tvého nového bytí, do nového království, bude ti konečně jasné, že tím novým chrámem, k němuž směřuje veškerý Boží lid, je Kristus sám. Je jím přítomný Bůh ve své církvi. Je to nový chrám, kde není třeba měnit mince s rozličnou ražbou, kde není prolévána krev dobytka ani vyplácen prvorozený. Je to chrám, v němž nalézáš Boha ty sám, kde za oběť slouží tvé srdce s veškerými tvými problémy, slabostmi a proviněními.
Slyšeli jsme zvěst Janovu. Jan nadobro opouští židovství. Jan shledává Ježíše, který přichází, aby tuto starou církev vyčistil. Ježíš očišťuje a prosvěcuje každého, kdo se k Bohu staré smlouvy přiznává. Poslouchejme Slovo Boží! Nechejme Krista, ať nás očistí od našich zvyků a našich, nikoli Božích, přání, tužeb, představ, očekávání a slabostí. Očištěme naši zbožnost, očištěme naši církev. Pohlédni na Desatero, které bylo Mojžíšovi svěřeno. Nehledej výklady, které by ospravedlňovaly tvá provinění. Přijmi je jako Mojžíš, nech Krista, ať promění a očistí celý tvůj život, celý tvůj dům.
Bratři a sestry, kéž se pro milosrdenství našeho laskavého nebeského Otce osvědčíme!
Amen